Pán Ježíš rád ukazoval, že utrpení a smrt nejsou samoúčelné, ale že mají vést k překonání bolesti a smrti a tedy k radosti. Proto rád dělal výjimky, aby ukázal, že má moc nad utrpením a smrtí. Čteme u Matouše: „Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni.“ (Mt 14, 12-13)

Ježíš myslel na trpící, a proto ustanovil zvláštní svátost – pomazání nemocných. Účelem tohoto svátostného znamení bylo posvětit utrpení věřících, očistit je od hříchu, a kdyby to bylo k prospěchu jejich duše nebo jejich drahých, i uzdravit je. Apoštol Jakub píše o této svátosti: „ Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem, ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpouštěno.“ (Jk 5, 14-15)

Bůh je Pánem lidského života i zdraví. Může ranit a zase uzdravit. Přitom myslí na tělo, ale ještě více na duši. Jsme jeho děti a zamýšlí jen naše dobro. Nezkouší nad sílu člověka, ale rozmnožuje ji. I lékař musí někdy způsobit bolest, ale činí tak nerad a jen v zájmu vrácení zdraví. Bůh myslí na náš věčný život.

Církev si vroucně přeje, aby každý její člen, když nebezpečně onemocní, dostal z její strany všechnu možnou posilu. Proto ho vybízí, aby si dal zavolat kněze. Kněz přichází a na prvním místě, je-li to třeba, uklidní nemocného svátostí smíření s Bohem. Dobrá zpověď přináší vnitřní úlevu a klid, tím napomáhá také léčení těla. Pak maže posvěceným olejem čelo a při tom říká: „Skrze toto svaté pomazání, ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže milostí Ducha svatého.“ Přítomní řeknou: „Amen“ a kněz dále pokračuje mazání dlaní: „Ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní“. Přítomní opět řeknou: „Amen“.

Po pomazání nemocných může kněz udělit nemocnému plnomocné odpustky pro případ smrti. Nato, je-li toho nemocný schopen, podá mu svaté přijímání. Pomazání nemocných se uděluje v domácnosti, kde leží nemocný, ale může se udělit kdekoliv. Je možno udělit ji i hromadně vážněji nemocným a starým, třeba v kostele. Tehdy je záhodno, aby se to stalo v rámci mše svaté za nemocné.

Chcete-li tuto svátost přijmout (pro sebe či pro jiného nemocného ve farnosti), kontaktujte duchovního správce.